You are currently browsing the category archive for the 'Společnost a reflexe' category.
Na začátku futuristického filmu Stevena Spielberga Minority report vidíme stroj, který tiskne jména potenciálních obětí a vrahů na dřevěné koule – jednak proto, aby u soudu s možnými vrahy existovaly fyzické nezfalšovatelné důkazy, a dále proto, že dřevo je jedinečné a nezfalšovatelné. Mrzí mne, že Hollywood dokázal udělat úvahu, na kterou inteligence českých diletantských poslanců nestačí. Škoda, že dnešní “Lisabon” odyseu DS zastínil. Bude s nimi ještě legrace. Čtete dál! Read the rest of this entry »
Jistě znáte nekončící reklamní kampaň jedné – opět raději nejmenované – potravinářské firmy specializující se na mléčné produkty na bázi měkčené gumopryže. Podívejme se nyní na tři hlouposti, kterých se marketingové oddělení této společnosti opakovaně dopouští:
Aneb jak hejtmanoposlanec Rath uhodil hřebíček na hlavičku, aniž by to sám zamýšlel. Read the rest of this entry »
Promiňte, že komentuji aktuální téma, což se na Tuflé moc často něděje, ale mám k tomu svůj důvod.
Mediální humbuk kolem vypáleného Vítkovského rodinného domku a tragédie jedné rodiny mě donutily konat. Read the rest of this entry »
O tom, co “příjemného a slastného” přinášejí obchodní střediska, nám mohou povědět jejich spokojení navštěvnící, málokdo z nich však ví, co všechno za bohulibou stavbou jedno centra – hned naproti druhého – stojí, tedy spíše padá, zaniká, či se kácí. Více uvnitř článku.
Glosa – Zamýšlím se nad lidskou názorovou mobilizací, chutí a skutečným přáním něco měnit. Zatímco v Myanmaru se náznak demonstrace třeba proti věznění rovná dlouhá léta vězení, spravedlivá a jednotná legislativa se rovná zbožnému přání, u nás žádná junta, žádná persekuce, a přitom žádné náznaky nelibosti. Nepostřehl jsem žádné demonstrace vůči nabourání ústavních pilířů moci, když se odhalilo, že Nejvyšší státní zástupkyně a jí podobní – jurisdikce a vládá – výkonná moc se jaksi přátelsky sloučily. Vůbec ta naše ústava se bere jako pytel ke šťouchancům. Někdy se za ní někteří rádi schovávají, jindy v jejím rozporu se s ní soudí. Vycházejí zákony, které tak nějak nejsou v souladu s ústavou. Vznikají přeběhlické “černé” strany, které neodrážejí legitimní vůli voličů. Lidé si tedy mohou v té své nepřímé demokracii volit jak chtějí, ale záleží na vůli někoho, kdo má funci zastupovací podle hloubky kapsy. Že by tedy nelegitimní, tudíž neústavní výkonná moc? Nikoho to nezajímá. Nikdo se nebouří, v médií se rádo relativizuje, rádo se nemluví o chybách, o těch se pouze domácky šušká. Je o tu ústavu ještě zájem?
Nejsou všude? Řekl bych, že ano. Chráněné území, nabídková předimenzovanost či pamatkové území – to pro státní zaměstnance nic neznamená, hlavně vydělat v éře pěstování konzumu a jít přes cokoli.
Vzhledem k tomu, že víceméně pravidelně sleduji situaci týkající se českých poměrů na poli obchodních řetězců, dovolím si zde vložit mírnou studii situace, která u nás ve vztahu k těmto centrům “zlatého telete” panuje.
Česká města stále podceňují sílu a dopady obchodních řetězců, nedomýšlejí chybné kroky, kterých se dopouští svojí lehkomyslnou a povolnou politikou. Vedení českých měst vychází zpravidla obchodním řetězcům vstříc za jakoukoliv cenu. Více v článku…
Zajímavé, že lidé rádi vkládají do objektů konajících či umožňujících změnu záměrně taková očekávání, která mají povahu nereálnosti či neuskutečnitelnosti. Je to dáno tím, že se již předem snaží implikovat do takového očekávání (spojeného s realizací) možný neuspěch, a tudíž i smířlivý, odevzdaný postoj. Jedná se o jakousi zpětnou vazbu, preventivní skepticismus, z možného neúspěchu, nenaplnění, avšak příčinou jsou v tomto značným podílem i lidé samotní. Takový přístup však vede ještě k horším důsledkům, jelikož jakési dobrovolné odložení občanské zopovědnosti, spolupodílu na veřejném dění je ztráta zájmu o nápravu věcí společných.
Uvedu jako příklad nově zvoleného prezidenta USA Baracka Obamu, který se právě stal zhmotnělým objektem onoho skeptického východiska právě tím, že lidé záměrně nadsazují svá očekávání, vědomě utvářejí mýtus, kam přenášejí svůj vlastní podíl zodpovědnosti a možného selhání, a který je pro ně právě vhodným argumentačním vysvětlením, obviněnihodným objektem budoucího zklamání či neuspěchu.
Takto přeci nelze uvažovat, jedná se o ideový alibismus. Slabost vlastní odpovědnosti a činu. Je zde namístě citovat Segolen Royalovou, která říká: “Je třeba si odpustit<ve smyslu vlastního očekávání a spotřeby>, najít k sobě znovu cestu a pracovat.” Je potřeba, aby lidé vnímali společenské možnosti reálně, byli schopni oprostit se od spotřebních jistot, které nejsou řešením a ani dogmatem klidného vývoje. Není možné zaujímat dvojí postoj, kdy na jedné straně vyžadujeme přímou demokracii, velkou míru společenského vlivu, místo pro náš hlas, a na druhé straně nás nezajímá angažovaný postoj, zaujímáme nečinný negativismus, se kterým přistupujeme k veřejným poměrům a nakonec se dožadujeme spravedlivé reality.
Není mi to příjemné, vlastně se domnívám, že i nikomu dalšímu, kdo se rád ohlíží, jelikož sleduje změny, jež se neustále v různých vlnách nabízí kolem. Nebe se nehroutí a očekávám radosti i zítřejšího dne. Přesto jsem jaksi pocitově nesvobodný, stísněný. Mám dojem, že lidé se neumějí radovat přirozeně, ne běžně. Ví to, proto ten masový obřad. Jenže, proč tedy otáčejí hlavy od toho, co si sami vyvolávají, proč ne konečně uvolněnost, ale křeč a plejády nenasytných barev a výbuchů. Proč nepozorují své okolí, svět jedné denní změny, ale schovávají se za standardní postoj k takové chvíli. Nelze tím myslit všechny. Nechci ani napadat onu chvíli, ale chtěl bych odstranit onu pachuť za organizací společných pohledů jednoho dne. Více uvnitř článku.
Nelíbí se mi to. Důvod – přes milión pokácených stromů v jedné malé zemi za jeden měsíc. Důvod proč s tím souhlasit? Tradice? Tradice hlouposti? Jsme opět u těch forem, obsah je na nás.
Projev jako vymezování, nebo vymezování projevem? *
Není možné si nepovšimnout, že výraznou část příspěvků českých aktivitu vykazujících blogů na wordpressu ovládají skupinky ideologicky a humanitně pomatených lidí. Struktura jejich příspěvků je vskutku vrcholná (více než sarkasmus). Jedná se o civilně a liberálně tvářící se soubory sdělení, které nestojí ani za kliknutí. Tedy zprvu možná ano, je třeba se však náležitě poučit, že nikoli. Více uvnitř článku.
Českým internetem šířen je zlozvyk nemilý. Tam všude je, kde politika či názor je. Jaký že zlozvyk na mysli mi tane? Přece…
