You are currently browsing the category archive for the 'Pravděpodobná realita' category.
Ředitel ÚKFP, Tomáš Pěšina, byl dnes večer nalezen uplacený v popelnici před vlastním domem. Reportérovi Tuflé to dnes ráno potvrdila mluvčí policie Astra Sedmikrásková. Čtěte dál! Read the rest of this entry »
americký a ruský prezident s Po(d)stavou a BriFem? Klikněte pro větší obrázek!
…kognitivní disonance…
uživatelé a čtenáři, těžce si lze dnes představit rozdíl mezi sezením na židli a telefonováním
Na náměstí plném žen, dvě lavečky a instalace figurativních soch.
S tím souvisí plavky a pocity tísně v momentech rezignace před vlastními plány. Na místě jsou běžné plány, nikoli plány neběžné, natožpak ojedinělé.
Plán 1. kráčet po náměstí, kde se rozevírá pouze nové a ostatní se přehlíží
Znaky – ukradené semafory a rekonstrukce telefonních budek – Ovlivnitelnost znaků – krádež, procházka a zpěv nebo protesty (za athénské sociální cítění) Pocity – plavky, které ležely na náměstí byly ukradeny.
Sdělení a pravá povaha? Prý dadaismus, dohoda v době svačiny – kartička pojišťovny jako nástroj k náhradě civilizovaných nástrojů – lžíče – pomazánka a pečivo. Plavky jako nástroj výběru.
Založit blog a těšit se, oddávat se a myslet na signály nevizuální skutečnosti. Nemoc v intencích – google, davová nemoc v intencích – blog.
Deníčky a průjmy, nezlobte se, já však chodím na záchod. Žádné křížovky a kvízi. Reportáž o dělnících, kteří byli zavanuti lavinou.
Že nepravdě moc podobné příběhy? V žádném případě, pouze fabulace proti duchu doby – kapitál kapitána se zlatou nohou.
Krok 2. opustit náměstí a načít srozumitelnost, sdělení vedoucí k oživení, sdělení jako zpráva, zpravovat zatoulané potřeby a pohledy, informace, zpravodajská informace – degenerace – paronyma – jekot a vnitřní úsměv.
Brif je odříznutý od světa, ale sem tam se potkáme. Naučil jsem se některé signály ignorovat, ale percepce má silného spojence – velké pláně mnemó.
Kresby Deraina a Magrita unáší, přináší potěšení a výhružku svědomí, že je to tak povrchní potěšení. Slova k chladu.
Vyjádření stavu – změna je takový malý standart, podstata, pravda.
Plavky jsou objektivní, ale ne pravdivé, to slovo je výmysl!
Na tom náměstí nebyly jenom ženy, ale i šátky. Letí. Celý výjev připomíná dva chodce na pobřeží. Jeden je tam osamocený, druhý vyhledává společnost. Povídají si. Rozebírají esenci a ten druhý má namysli modré dveře – Queneau je sociální fantasta. Prý se opil s Beauvoirovou.
Slova jako útok – žurnalistika – útok zodpovědných funkcí a zábavné reality – kolaps démosu – možná příležitost pro politéos … ? … Možná.
Znovu ty signály – rozsvěcují se podle obliby – nyní je klávesnice básnířkou hlubiny – něco podobného jako hledání nejmenšího bodu, který má být nekonečný.
Technika je žrout, spása neovlivnitelnosti a mechanizaci smyslů, nechtěl bych zapomínat třeba vidět jako ovládat organizaci zapomenutého blogu, co založili dva mladíci na jaře a byli spokojeni (tehdy).
Psát o slovech opravdu jenom za mlada, popřípadě v době dětské rekapitulace – jsme přeci lidé.
Je pozdě, musel jsem si prohlížet Google jen tak, je to povinnost odreagování. Musím zase jít, musím jít k dalšímu přístroji, vedle v místnosti mám učení v obrazovce!, jelikož papírů je nějak příliš, nechci si špinit ruce. Vánoce by měly projít reformou, je to žádoucí a nic to nestojí. Imbecilní se dívat na mrtvou věc, protože je to kus přírody, a kvůli tomu ji krásně pokácet. Kameny na vitríny.
Kde poletuje žluťásek barvoměnný? U nás už ne, je pozdě, příliš cigaret a papíru s učením. Je vyhuben.
Táhne se to, táhne se setrvačnost ztrácet zábrany. Někde v druhé třetině textu by mohlo být východisko.
Výstup? – Briane, poslouchej lidi v tramvaji, lze si povšimnout díky mírnému odosobění, proč se každý cizinec diví nesrozumitelnosti cizího jazyka.
Weber, Wittgenstein, Pomazalová, Kristus, pan Televize – je to záabava, měl jsme chvíli času, a tak jsem něco jen tak napsal, je to bezva jen tak psát, sice jsem smazal word, ale stále mám wordpad a poznámkový blok.
Věnováno Brianovi a tomu, kdo mě pronásledoval za vesnicí Rogami.
Situace ve společnosti Uhelné doly se postupně uklidňuje. Vedení dosáhlo svého požadavku: zavedení pořádku do korupčních metod. Příběh, kterému jsme se věnovali po celý rok tak intenzivně, že jsme ani nemohli nic jiného pořádně psát, se tak dostává do kýženého konce. Více v našem článku…
Read the rest of this entry »
11. 11. 2007 přijel Martin na bílém koni. Podle pamětníků se tak nestalo již přibližně 198 let. Martin k této události uvedl: “Byly objednávky, samozřejmě, každý rok jsem objednával bílé koně, ale znáte české doručovací služby, zkrátka jim to trochu trvá. Tak proto přišli všichni koně až teď.”
Zpravodajství všech televizí hlásí, že sněží na celém území České republiky. Na několika místech je hlášena kalamita a není radno pohybovat se na silnicích. “Nejvíc sněhu je na vozovkách. Vane to tam z polí a padá ze stromů. Zatím neodklízíme a odklízet nebudeme, dokud nezjistíme, zda se sníh pohybuje samovolně nebo s něčí pomocí. V případě samovolného pohybu by byla letošnímu sněhu udělena pokuta, která může dosahovat až 300 000 korun, za porušení zákona o nucené mobilitě a migrace obyvatel. Pokud bude zjištěn vliv třetí osoby, dojde k soudnímů řízení. První a druhé osoby jsou z obliga.” Sdělil našemu zpravodaji tiskový mluvčí Silničářů ČR. Na jeho příspěvek reagoval mluvčí Tajné Organizace pro Boj o Průjezdné Silnice (dále jen TOBPS): “Celou situaci bedlivě a tajně sledujeme a jsme přesvědčeni, že jistá skupina záškodníků, která si říká Děti Větru (dále jen DV), používá obrovské větráky, kterými vane sníh z polí na vozovky. Bohužel jsou DV natolik mrštní a skvěle maskovaní, že se nám zatím podařilo zajistit jen několik větráků, člověka ovšem žádného. Podle našich terénních pracovníků unikají DV z míst činu maskovaní jako pelikáni. Díky těmto převlekům se snadno zamíchají do hejn skutečných pelikánů, kteří se přemnožili hlavně ja Jičínsku, a jsou nepolapitelní.”
Tolik oficiální zdůvodnění situace na silnicích. Lidé na povolaných místech radí obyčejným smrtelníkům, aby pro jistotu vůbec nevycházeli z domu. Pokud vám to nedá, vyjdete a vrhnete se v autě na silnici, vězte, že za vrstvu sněhu klouzající pod vašimi koly může anarchistická skupina DV anebo možná LS (Loňské Sněhy),která funguje již od dob protektorátních.
TOBPS prosí všechny uvědomělé občany, aby oznámili jakýkoliv pohyb podezřelé osoby, která třeba jen vzdáleně připomíná pelikána. Silničáři ČR se těší na brzké vyřešení celého problému, aby se konečně mohli pustit do své milované práce. Do té doby budou stroje zaparkovány v depech a na silnice nevyjedou. Jakýkoliv pokus o odklízení sněhu z vozovek bude navíc klasifikován jako maření úředního vyšetřování. U koho bude nalezena lopata nebo snad dokonce hrablo na sníh, bude upálen.
Z Jižních Čech Martha Skoczowski
Deset koček pokousalo jednoho psa. Pes byl černé barvy a měl jeden zelený zub, spíše tesák. Pes podlehl brutálnímu a surovému útoku. Žádná z koček nebyla dopadena, tělo psa nebylo nalezeno. Jediný fotograf spatřil celou událost. Roztřesen popisoval situaci, žačal vždy stejnou větou. “Nic si nepamatuji, jsem v šoku.” Fotograf byl v šoku. Doktoři předpokládají dočasnou anamnézu způsobenou šokem. Fotograf je stále v šoku. Čekáme na jeho případné uklidnění a rozpomnění, aby nám mohl podat výpověď. Jediná věc zůstává nevyjasněná, nadále se jí zabývá policie – Byl pes zabit, nebo zavražděn?
Nedávno jsem slyšel zajímavou myšlenku: “Povinná vojenská služba byla určená inteligentním lidem, aby zjistili, kolik blbců se kolem nich nachází. Zrušena mohla být ve chvíli ve chvíli, kdy její účel převzal Internet.”
Více “after the break”… Read the rest of this entry »
Dostal se mi do rukou zajímavý lístek s výsledkem vyštření pacienta. Je to možná kruté, možná absurdní, ale naprosto pravdivé. Uvažoval jsem, zda-li mám lístek skenovat či ho prostě jen opsat. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, aby mě nějaký zamindrákovaný, osobně zkrachovalý a opovrženíhodný byrokratický blbec nežaloval. Opis neobsahuje žádná osobní či identifikační data. Každopádně se podívejte, co na lístku stojí. Cituji (opisuji?):
Suj. horšískuch,” prakánívpravémuchu “Objcerumen, povýplacu suckasickiuzkuškouypacusisepčrcetpivabikatzoVs 5V5 dop-B komplex fprte 2×1 po dou6týdnů. Tinniutspovýplachu vymizel.
Nevím, co k tomu dodat… Že by byl někdo “povýplacu”?
Vedení se vehementně bouří proti vytváření falešného tlaku vlastní spokojenosti zaměstnanců. Morálka pracovníků je prolezlá ušklebačným pozitivizmem. Vedení bylo zprvu značně znepokojeno náznaky vůbec první vlny entuziasmu, která na pracovišti vznikla.
Později se mezi dozorčími pracovišť rozmohla „sama radost nad pracovitou činností“. Vedení začalo proti zaměstnancům vést kárné řízení, jehož mocenská chapadla postihla samotné nevinné a do noci krev potící dozorčí. Nyní se situace zdá nevyhnutelná a vše se schyluje k plánované velkolepé stávce. Momentálně se snažíme prorazit informační embargo a další informace již brzy zveřejníme.
Projíždíte městem, projíždíte ulicemi. Projíždíte kolem míst povědomých, kolem míst méně povědomých, kolem míst nikdy nespatřených. Projíždíte, objíždíte či míjíte – stejně jako já – místa, jež čekají na vaše poznaní. Tedy spíše ledabyle existují bez náznaku obletovanosti či opomnění uspěchaných tvorů (nás), bez znatelného zájmu či reakce lidského “požehnaného” doteku. Je pravda, že jediný zjevný výraz našeho soužití se projevuje vrstvou výfukových zplodin, jež dodávají kvetoucímu okolí patinu naší přízně. Ale jelikož nechceme propadat skepsi, nechceme se trápit – já tedy určitě ne -, využijeme nabídnuté teze (tuším Epikurose) a prohlásíme, že “člověk je středem všech věcí”. Ihned je nepříjemná vidina, leptavá náplast naší viny, tatam. Vraťme se k jádru věci: toulky denních cest nás táhnout skrz netušená místa a my netečně přihlížíme pouze odlesku oslepujícího slunce v okénku tramvaje, necháváme se unaveni hypnotizovat frenetickým vrzáním prapodivných věcí pod námi a noříme svoje vědomí do lákavých představ blaženého domova – v mém případě dvou místností (kuchyně a pokoje s postelí, kobercem a stolem). Co tam? Spokojené strádání? Zatracující nicnedělání s pocitem poctivě prodělané cesty s otravnými, zcela jistě zanedbatelnými spolucestujícími. Není škoda, není chybou nepozastavovat se? Po-za-stavovat se. Nad vším, nad dvacátým metrem cesty, nad malými ostůvky rozvetlých keřů v parku naproti, nad pomíjivou podobou mraku při výstupu? Zřejmě jsem natolik znaveneni, že marníme k potěšené úlevě. Hurray
Nastává nový čas, odlišný, svébytnější. Nerozeznatelný od jiného…
Již minulý týden jsme se zmínili o nevyjasněných a prazvláštních okolnostech, při kterých došlo ke zmizení několika mládenců na pražském Smíchově a jejich následném nalezení pod dálničním průchodem v nočních hodinách, kde byli přistiženi při hře Platby a výplaty a četbě zakázaného magazínu Kunsthistorik a jeho žena mladistvým. Více uvnitř článku.
Včerejší tragédie Jeleny Vondrákové dnes dopadla na policii a politiku.
Ačkoliv již policie po včerejším incidentu před Stezka Arenou vznesla obvinění nad pošťákem z Mníšku, média se jala hledat spoluviníky celé tragédie, pravděpodobně proto, že policie odmítá zveřejnit útočníkovu identitu. Sama Vondráková se k situaci zatím nechce vyjadřovat, avšak prosakují informace, že podala žalobu na majitele bezpečnostní agentury, která ji nedokázala ochránit.
Mezitím se česká televize Znova a slovenská televize Markéta dozvěděly od sousedů Pošťáka, že již dlouho prohlašoval, že Jelenku miluje k sežrání. Sousedka Pošťáka, paní E. K. G. nám k tomu řekla: „Byl to takový podivín, nikdy při doručování dopisů nechodil do domů, vždy jen vhodil dopis do schránky. Já vám říkám, policie zaspala! Takové škaredé věci o ní říkal, jako že kdyby ji snědl – on sám vlastně říkal sežral – tak by byl sladce omámen a prožil by dlouhou noc. My jsme policii volali, ale oni nám řekli, že nemají aeroplán a nemohou přiletět jak kormorán! Já vám říkám, měli něco dělat!“ Tyto informace nám potvrdili I jiní sousedé.
Stínový ministr vnitra Bublák v této souvislosti vyzval ministra Slangera k demisi. On ji však odmítl s tím, že on odpovědnost nenese, ale celou událost nechá prošetřit Inspekcí ministra vnitra.
Policejní prezident Pasák zato rezignaci zvažuje. Odůvodňuje ji tím, že ačkoliv nemohl do ničeho zasáhnout, protože o ničem nevěděl, nebude dělat policii ostudu a k policii se vrátí až teprve potom, co nezávislá komise dokáže, že do ničeho skutečně zasahovat nemohl, protože o ničem nevěděl.
Diváci odcházející z koncertu Jeleny Vondrákové byli svědky šokující události! Jeleně totiž těsně před nástupem do připravené limuzíny uřízl kapesním nožíkem nohu invalidní pošťák z Mníšku pod Brdy. „Měl jí prý rád k sežrání,“ tvrdí sousedka.
Před Stezka Arénu byla ihned přivolána sanitka a policie. „Útočníka jsme zadrželi ihned na místě,“ potvrdila našim reportérům mluvčí PČR pplk. Marcela Maisnerová. „Nyní útočník leží ve vězeňské nemocnici s těžkou otravou botulotoxinem.“
Invalidní pošťák byl zřejmě Jeleniným letitým fanouškem. Podle informací od našeho policejního zdroje se nedávno přidal do sekty Pojídačů hvězd. Členové této sekty jsou přesvědčeni o tom, že když sní pravou nohu své oblíbené hvězdy, pronikne do nich část jejich pozitivní energie. Většina ze členů však nikdy nepřikročí k samotnému činu a raději konzumuje fotky celebrit, například vystřižené z časopisů. „Tuto informaci vám vzhledem k vyšetřování nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit,“ komentovala informace pplk. Maisnerová. „V každém případě se však jednalo o hrubou nedbalost a amatérství ochranky, měla útočníka zastavit,“ doplnila.
Ukazuje se, že poté, co se invalidní pošťák nenápadně dostal k Jeleně, uřízl jí nohu a začal ji okusovat, dva ze čtyř členů ochranky omdleli, jeden se na místě pozvracel a teprve potom omdlel a čtvrtý se pozvracel, omdlel, vstal, znovu omdlel, znovu vstal a poté ujel v ukradeném taxíku neznámo kam.
Sanitka odvezla Jelenu ve vážném stavu do Thomayerovy nemocnice v Praze, před kterou se od rána kupí květiny a přání.
„Přeji Jelence, ať se brzy uzdraví. Jsi naše jednička. Máme tě rádi! Nesmíš přestat se zpíváním a hraním,“ přála české Madonně pětašedesátiletá Ingeborg Štrógalová, která stejně jako stovky dalších donesla zpěvačce květiny a plyšáka.
Podle lékařů se Jelena uzdraví, avšak o svoji nohu nenávratně přišla. Více nám o jejím stavu prozradil primář prof. doc. MUDr. Jan Řezník, DrSc. : „Byla přijata na ARO ve velmi vážném stavu – ztratila mnoho krve. Stabilizovali jsme ji a přesunuli na JIP. Původně jsme si mysleli, že její nohu zachráníme a přioperujeme zpět, ale tento scénář se ukázal jako nereálný. Noha byla odříznuta neodborně a navíc byla strašně okousaná,“ lituje primář nohu nešťastné celebrity.
Jelenin agent, Tretr Movotný, nám k tomu řekl: „Fanoušci Jeleny nemusí zoufat. Ještě včera večer jsme z americké kliniky Mykla Jeksona objednali nohu umělou. Od pravé bude k nerozeznání. Předtím, než si ji Jelena slavnostně nasadí v paláci Lucerna, bude za poplatek k vidění v divadle La Fantastická. Odříznutou nohu hodláme vydražit na eBay a celou sumu odkážeme Fondu pro navyšování majetku komunistických prominentních všudypřítmoných a hvězdnou scénu již léta otravujících celebrit“ Pro doplnění uveďme, že aukce končí 25. dubna a vyvolávací cena je $5000.
