You are currently browsing the category archive for the 'Fragment' category.
Nebylo by bez užitku, kdybych se s náhodnými i nenáhodnými návštěvníky těchto digitálních míst nepodělil o fotografie, které jsem zachytil na svůj mobil-ní foťáček, když jsem před dvěma lety navštívil Paříš. Tehdy jsme si to s T. šinuli po Montparnassu (tam se prý nyní schovává kouzlo Paříže) a náhodně prošli kolem jednoho z mnoha antikvariátů. Avšak daný antikvariát byl k nepřehlédnutí, byl natolik nepřehlédnutelný, že možná vzbuzoval i dojem přehlcenosti. Však posuďte sami…
Sliboval jsem více Geneta, tady je náš Genet – filmový, nesmlouvavý a provokativní.
„ ,Zajisté, pánové a dámy,’ vmísil se nyní do rozhovoru, ,dožijete se jí, té vaší velké, nádherné revoluce, ale nepřežijete ji. Většina z vás v ní zahyne, a to strašlivým způsobem’“
oblíbená kniha
Jean Genet byl zvláštním mužem, Sartre v něm viděl pravého existenciálního hrdinu. Jednoho dne se díky lidem jako byl S. či Cocteau proslavil, ale ona přílišná pozornost ho stejně tak prudce zbavila životní inspirace. “Udělal jste ze mě sochu,” píše S.ovi.
Včera jsem se potloukal po antikvariátu, narazil jsem na dílo od Gabriela Marcela a poté na Pohřební obřad od Geneta. V každém jsem si chvíli četl, Marcel brojil proti Sartrově “karikatuře esencialismu” a Genet popisoval homosexuální vztah hlavní postavy s nacistickým vojákem. Marcelovi jsem musel dát za nepravdu, chvíli jsem váhal, zda bych mu hypoteticky nedoporučil blízké setkání s Genetem (o kterém jsem tady kdysi chtěl napsat pár poznámek, takový ten obyčejný fragment, možná se k tomu jednou vrátím). Sartre byl možná stejný provokatér jako Genet, ale v jeho případě spíše na poli filosofickém, jeho filosofický počin zbavení všech hodnot apriornosti mu umožnil říci, že Genetova homosexualita je “aktem svobodné volby”. To musel Marcel pěnit, křesťanský existencionalista, který byl filosoficky přesvědčován o bezvýznamnosti Platónova učení na poli existenciálním právě na příkladu homosexuality.
No nic, Pohřební obřad doporučuji pouze čtenářům otrlým na blasfémie vůči všemu (většině toho), co chtějí mít rádi.
existencionální hrdina
“Mou druhou zásadou bylo, býti podle možnosti co nejpevnější a nejrozhodnější ve svých činech a stejně vytrvale přidržovati se nejpochybnějších názorů, jakmile jsem se k tomu rozhodl, jako kdyby byly nejnepochybnější…
Navštívil jsem galerii moderního a současného umění v Eindhovenu Van AbbeMuseum, kde jsem se poprvé nepotýkal s nesnází (tak pro mne častou především u současného umění) komunikovat s dílem či se ponořit se do mluvy díla, dokonce jsem nacházel neobyčejné odpovědi, které bych zde rád vložil. Více níže…
Arvo Pärt, estónský skladatel řazený mezi tvůrce “spirituálního minimalismu”. Nejsem hudební teoretik, takže opět vkládám odkaz pro bližší informace o tvorbě a tvůrčích postupech. Dle mého se jedná o neopomenutelného skladatele.
Rozervanost poslechu - Tabula rasa.
Křehce vysvobozující – Spiegel im Spigel.
Znáte je? Uhrančivé…
nebo
Erik Satie, francouzský skladatel, žil a komponoval na konci 19.století, inspiroval a byl obdivován těmi, kteří jsou dnes obdivováni námi. Zvláštní to osud průkopníka a experimentátora hudebního minimalismu, člověka tajemných pohnutek a proměnlivých přesvědčení. Trochu jsem patrál po informacích o jeho životě, nakonec jsem našel uspokojivý ZDROJ.
Ale texty a psaní stranou, Satie skládal hudbu - Gnossiennes No.1
Neobvyklé zpracování klavíru a akustické kytary – Gnossiennes No.1 *
Mimojiné, Satie užíval vlastní hudební terminologii, což je dáno jeho oblibou antické kultury.
… „Podceňujete náklonnost své paní dcery ke svému oddanému služebníkovi a podceňujete mou britskou houževnatost. Neusiluji o nic neslušného, naopak rád bych legalizoval vztahy mezi madame Rousseauovou a mnou.” Vstal a uklonil se. „Mám tu čest, madame,” pravil, „požádat vás o ruku vaší paní dcery.” Stará řekla suše: „Moje dcera je vdána. To by vám nemělo být neznámo.” „Nutíte mě, madame,” pravil Nicolas, „abych vyslovil drsně a jasně, jak to je. Tak tedy, poznal jsem až dosud na každém ze svých koní, když to s ním šlo z kopce, a tak vám řeknu: s panem filosofem to už dlouho nepotrvá. Když někdo šestašedesát let tak namáhavě filosofuje, pak mu dojde šťáva. Jsem zde já jako následník, který to myslí vážně, mám prostě povinnost dohodnout se včas, to je nyní, se svou budoucí paní tchýní.” „To jste vedle jako ten biskup, monsieur,” pravila s vlídným výsměchem madame Levasseurová. „ Můj pan zeť je od přírody střídmý, znamenitě se zde zotavil a my jej dobře opatrujeme, moje Tereza a já. Právě tihle lidé, kteří vypadají neduživě, jsou odolní. Ten se ještě dlouho udrží, náš Jean Jacques, buďte bez starosti.” …
Bláznova moudrost, Lion Feuchtwanger
