You are currently browsing the monthly archive for duben 2009.
Jistě znáte nekončící reklamní kampaň jedné – opět raději nejmenované – potravinářské firmy specializující se na mléčné produkty na bázi měkčené gumopryže. Podívejme se nyní na tři hlouposti, kterých se marketingové oddělení této společnosti opakovaně dopouští:
Aneb jak hejtmanoposlanec Rath uhodil hřebíček na hlavičku, aniž by to sám zamýšlel. Read the rest of this entry »
„ ,Zajisté, pánové a dámy,’ vmísil se nyní do rozhovoru, ,dožijete se jí, té vaší velké, nádherné revoluce, ale nepřežijete ji. Většina z vás v ní zahyne, a to strašlivým způsobem’“
oblíbená kniha
Jean Genet byl zvláštním mužem, Sartre v něm viděl pravého existenciálního hrdinu. Jednoho dne se díky lidem jako byl S. či Cocteau proslavil, ale ona přílišná pozornost ho stejně tak prudce zbavila životní inspirace. “Udělal jste ze mě sochu,” píše S.ovi.
Včera jsem se potloukal po antikvariátu, narazil jsem na dílo od Gabriela Marcela a poté na Pohřební obřad od Geneta. V každém jsem si chvíli četl, Marcel brojil proti Sartrově “karikatuře esencialismu” a Genet popisoval homosexuální vztah hlavní postavy s nacistickým vojákem. Marcelovi jsem musel dát za nepravdu, chvíli jsem váhal, zda bych mu hypoteticky nedoporučil blízké setkání s Genetem (o kterém jsem tady kdysi chtěl napsat pár poznámek, takový ten obyčejný fragment, možná se k tomu jednou vrátím). Sartre byl možná stejný provokatér jako Genet, ale v jeho případě spíše na poli filosofickém, jeho filosofický počin zbavení všech hodnot apriornosti mu umožnil říci, že Genetova homosexualita je “aktem svobodné volby”. To musel Marcel pěnit, křesťanský existencionalista, který byl filosoficky přesvědčován o bezvýznamnosti Platónova učení na poli existenciálním právě na příkladu homosexuality.
No nic, Pohřební obřad doporučuji pouze čtenářům otrlým na blasfémie vůči všemu (většině toho), co chtějí mít rádi.
existencionální hrdina
Promiňte, že komentuji aktuální téma, což se na Tuflé moc často něděje, ale mám k tomu svůj důvod.
Mediální humbuk kolem vypáleného Vítkovského rodinného domku a tragédie jedné rodiny mě donutily konat. Read the rest of this entry »
