You are currently browsing the monthly archive for červenec 2007.
Deset koček pokousalo jednoho psa. Pes byl černé barvy a měl jeden zelený zub, spíše tesák. Pes podlehl brutálnímu a surovému útoku. Žádná z koček nebyla dopadena, tělo psa nebylo nalezeno. Jediný fotograf spatřil celou událost. Roztřesen popisoval situaci, žačal vždy stejnou větou. “Nic si nepamatuji, jsem v šoku.” Fotograf byl v šoku. Doktoři předpokládají dočasnou anamnézu způsobenou šokem. Fotograf je stále v šoku. Čekáme na jeho případné uklidnění a rozpomnění, aby nám mohl podat výpověď. Jediná věc zůstává nevyjasněná, nadále se jí zabývá policie – Byl pes zabit, nebo zavražděn?
Sen o jasném všudypřítomném světě, plném rozmanitosti a ukojení. Vysněný ráj tužeb, přání a zájmů. Cíl postmoderních přímočarých snah. Svět a prostor inter-netové sítě, sítě informací, zdrojů, potěšení a prohloubení úpadku. Navazuji na otázku, kde se ztrácí osobnost, kde osobnost ztrácí své pevné já, kde se propojuje, odevzádá a získává ne-přítomné a ne- reálné. Imaginární procházka internetem se pro běžného navštěvovatele, jež je stimulován virtuálními podněty a emočními vnadidly, stává místem, kde živí vše, avšak defakto nic. Procházka lesem, procházka se svým tělem prostředím přírody. Bláznoství? Jistě. Co tam. Co by měl dnešní, často užíváno – současný – člověk přijímat, s čím by měl souhlasit, čemu důvěřovat a čím holdovat. Vídím, že masy se odevzávají příliš často pozlátku kouzelného uspokojení fikcí, imaginací, virtuálností. Míra zcela jistě přijde až při jakési přesycenosti. Až lidé strčí své tělo do digitální nepohodlné kostky netového života, možná poté někdo ocení procházky mezi kmeny stromů, pod nebem, se zrakem upnutým ke skutečnosti. Možná budou konány takové procházky na čistě digitálním principu virtuální reality, čerstvý vzduch bude nahrazen sytostí barev a dokonalostí falešného(?) prožiku. Nevěřím vůli, nevěřím nalezené uvědomělosti, která ze zvyku přichází později, než-li je třeba. Propadáme se všichni, všichni se již stěží orientujeme mezi přirozeným a vnuceným. Rozdíly se rozplývají. Bojí se někdo, že při četbě techto řádků nevratně uvízl v závislosti nad snadným a “nepostradatelným”? Nad volností ducha a života člověka, který zná svět za oknem své technické nory s připojením rostoucích rychlostí? Nebojím se, jelikož mě nepostradatelný svět ukolébal k lásce a k víře ve světlou budoucnost lidí odevzdaných imaginárnímu světu. Prožíváme rozkvět imaginárních procházek, užívejme si jich. Jsou příjemné, vřelé, dostupné. Můžeme ukojit různorodé, leckdy bizarní potřeby. Vše je jisté a anonymní! Kdo by nechtěl žít v době absolutní dosažitelnosti, absolutně imaginární.
Nedávno jsem slyšel zajímavou myšlenku: “Povinná vojenská služba byla určená inteligentním lidem, aby zjistili, kolik blbců se kolem nich nachází. Zrušena mohla být ve chvíli ve chvíli, kdy její účel převzal Internet.”
Více “after the break”… Read the rest of this entry »
Dostal se mi do rukou zajímavý lístek s výsledkem vyštření pacienta. Je to možná kruté, možná absurdní, ale naprosto pravdivé. Uvažoval jsem, zda-li mám lístek skenovat či ho prostě jen opsat. Rozhodl jsem se pro druhou možnost, aby mě nějaký zamindrákovaný, osobně zkrachovalý a opovrženíhodný byrokratický blbec nežaloval. Opis neobsahuje žádná osobní či identifikační data. Každopádně se podívejte, co na lístku stojí. Cituji (opisuji?):
Suj. horšískuch,” prakánívpravémuchu “Objcerumen, povýplacu suckasickiuzkuškouypacusisepčrcetpivabikatzoVs 5V5 dop-B komplex fprte 2×1 po dou6týdnů. Tinniutspovýplachu vymizel.
Nevím, co k tomu dodat… Že by byl někdo “povýplacu”?
