Doba, dění a procházení

Doba, dění a procházení.

Doba nás všech, chvíle v pásmu kontinuity, pestré zrcadla a odlesky okamžiků, táhlých událostí a nepostřehnutelných, chvějících se prožitků. Některé prchají, některé se zarývají hluboce. Jak moc? Vzpomínky z dětství, vzpomínky na vlastní narození. Zážitky nechám na Vás.

Dění a procházení – představa běžného, rušného náměstí, prostranství, místa veškerenstva dění veškerenstva lidí. Z rána pohled počínající rozpomněním zažitosti, navrácení do kolejí skutečnosti, jež platí ve dne, pro život smířeného či odevzdaného svázání. Polední pohled na vzrůstající křížení cest, samotáři úzkostlivé ztracenosti krouží v neúplných kruzích; cílevědomé kroky těch, jež neznají setrvání; jemné vyplašení lidí s vizí, různých tváří a různých úšklebků při chůzi. Odpolední pohled, den prahnoucí plnou silou, shon zavládá a slunce pokrývá i nejskrytější zákoutí soch a zaprášených ploch pod lavičkami. Blázni vylézají a hltají vzduch do plic, do bolavých plic. Ostatní završují plány a utíkají v mysli podnikat své příjemné přehlížení. Večení pohled, šerou atmosféru stírá odhalující zpověď oživlých atribut náměstí. Návraty a únava, posilující vědomí jistot a nejistot. Proti nám se ženou osudy, které rekapitulují. Ostatní mlčí, absolutně mlčí. Pár stromů je hlazeno večerním větrem a sinalým světlem lamp. Schůzky pro nás všechny, pro zanedbané osadníky světa někoho. Noční pohled, klid a občasný řev nešťastného rozhodnutí, podlehnout a (rozlít pár skleniček, všechny odpudivě pozdravit a vydat se s nejasným cílem k deliriu spánku). K zemi se pojí pár prošlých zpráv v tištěné podobě, později přijíždí tiše veřejné služby, něco naloží, něco odhodí a odjedou. Sbohem všem hvězdám, jež majetnický duch města nenechává rozsvitnou nad obyvateli tohoto místa. Novým civilním oltářem noci staly se lampy a prach z domů kolem… Rozednívá se, přílétají holubi…