You are currently browsing the monthly archive for duben 2007.
Ačkoliv se nejedná čistě o můj počin, ale spíše o spolupráci několika velice pozoruhodných a tvůrčích bytostí, dovoluji si zde (snad i s jejich požehnáním) prezentovat první ze tří částí minimalistické úvahy povídkového narativu. Její smysl, poselství, význam a snad i morální přesah jsou pod sofistikovanou tvářností nesrozumitelnosti či nepochopitelnosti hluboce a důkladně propracovány. Doufám(e), že naleznete i v médiu tak malého rozsahu vidoucí hloubku existenčních podstat – počínaje Africkým chlapcem, jež…
Omluvte prosím původní kvalitu a formu, ve které je vám dílo prezentováno. Jedná se o materiál, jehož autenticita nesmí být narušena žádným elektronickým zásahem.
Jaro, šeříky a provoněné louky. Všichni se z bytů vytrácejí do ulic a chtějí se podílet na přírodním probuzení všeho nablízku. Chce to více přírody, která ve městě nachází pouhé místo nucených rozšklebených ostrůvků zeleně. Více přírody, více porozumění živoucímu dění kolem. Asi se rozhodnu, až jednou nastane ta chvíle přelomu (pokud nastane), utéct někam do neznáma stromů a listí. Hahaha, zřejmě někde ztrouchnivým se zanešenými plícemi a šedým vousem, někde v činžovním domě vedle okresní továrny. S okny od prachu a rozvrzanými dvěřmi. A co ostatní? Ti kolem. Možná sní o ponoření se do jarní svěží řeky, někde v ústraní. Se sebou a s milovanou. Možná chtějí spát pod zemí a hledat škvíry k dennímu slunci. Mezi tím – opadá několik jabloní, toho vzadu píchne včela a nebe se rozbouří a následně rozvane do hladivé modře. . . .Nějaká oběť dokáže naši přítomnost a pomíjivost. Lekneme se, opět všichni, a vrátíme se do zažitých kolejí městského života bez povšimnutí a bez přírody.
Šeříky k nám budou promlouvat svojí vůní jako matka k slepému dítěti. Možná se zprvu zalekneme, poté se naučíme rozeznávat zvuky krásy, možná i spokojení. Hlasy smíření a vzájemné úcty vzdálených…
Vedení se vehementně bouří proti vytváření falešného tlaku vlastní spokojenosti zaměstnanců. Morálka pracovníků je prolezlá ušklebačným pozitivizmem. Vedení bylo zprvu značně znepokojeno náznaky vůbec první vlny entuziasmu, která na pracovišti vznikla.
Později se mezi dozorčími pracovišť rozmohla „sama radost nad pracovitou činností“. Vedení začalo proti zaměstnancům vést kárné řízení, jehož mocenská chapadla postihla samotné nevinné a do noci krev potící dozorčí. Nyní se situace zdá nevyhnutelná a vše se schyluje k plánované velkolepé stávce. Momentálně se snažíme prorazit informační embargo a další informace již brzy zveřejníme.
A je to tady! Benevolentní politika Američanů ohledně držení zbraní si (opět) vyžádala na (další) Americké škole desítky mrtvých. A opět jsem slyšel spekulace, nemá-li to za následek násilí v počítačových hrách a televizi. Mají však takové spekulace smysl?
Často slýcháme o tom, jak se děti či mladiství přiznali k trestnému činu s tím jak strááášně moc je ovlivnilo násilí v televizi a hrách. Máme jim však věřit?
Pamatuji si, jak jsme se spolužáky kdysi na základní škole provedli anketu. Otázka zněla takto:
„Kdybyste z jakéhokoli důvodu někoho úmyslně zabili či zranili, jak a proč byste se hájili?“
Odpověď byla u všech třiceti lidí-dětí stejná:
„Řekl(a) bych, že mě ovlivnilo násilí v televizi a počítačových hrách. Proč? Protože mi to všichni sežerou!“
Absurdní na celé situaci bylo, že většina dotázaných v oné době nevlastnila počítač a na televizi ladila tak akorát ČT1/2, případně ještě Novu. Nějakou počítačovou plečku či konzoli tehdy mělo z celé školy doma tak deset dětí. Přesto všechno jsme již tehdy věděli, že násilí v médiích je univerzální pachatel, který je schopen nám snížit tresty.
Je každý, kdo hraje hry a sleduje televizi, vrah?
Problém spekulací o násilí v médiích spočívá v tom, že vycházejí z výsledků dřívějších výzkumů a policejních vyšetřování, která se ovšem týkala jen pachatelů, nikoliv veřejnosti jako celku.
Pravdou je, že člověk, který je po zdravotně-duševní stránce normální (tedy netrpí schizofrenií, nemá nadbytečné pohlavní chromozomy, poruchy žláz s vnitřní sekrecí aj.) a pochází z normálního rodinného zázemí, nemůže někoho zamordovat jen proto, že již někoho zabil v počítačové hře. Naopak mohou těmto lidem pomoci odbourat stres, který si tak nebudou vybíjet na svém okolí. Avšak ten, kdo již vyšinutý či sociálně narušený je, může kohokoli zabít z libovolného důvodu a tento důvod předložit u soudu. Tragédií však je, když se o tomto důvodu doslechne novinář(ka), který pod vlivem mýtu „děti nemohou být psychicky narušené“ vyplodí reportáž či článek „o negativním vlivu násilí v médiích na VŠECHNY děti“. Proč je to tragédie? Protože pokud tomuto novináři někdo rychle neucpe tlamu ústa a neupozorní na nepřesnosti v jeho příspěvcích, stane se z „negativního vlivu násilí v médiích na VŠECHNY děti“ dogma, které si nikdo nedovolí zpochybnit či vyvrátit. Jak vidno, novinářům nikdo tlamu ústa neucpal a tak tohle dogma vešlo v historii.
Proč se tedy k násilí v médiích hlásí tolik nezletilých vrahů?
Každý člověk se někde uvnitř bojí trestu za něco, co spáchal a co je zároveň špatné. Zjednodušeně můžeme rozdělit společnost na čtyři typy lidí podle pravdivosti jejich přiznání:
- ti, co se vždy pravdivě přiznají
- ti, co se přiznají pravdivě jen tehdy, je-li trest mírný a nepravda (která by byla odhalena) by jej mohla zhoršit
- ti, co se přiznají pravdivě jen tehdy, když je jejich čin prokazatelně odhalen a jakákoliv nepravda je jednoduše odhalitelná
- ti, co se vždy budou snažit „mlžit“ za všech okolností tak, aby dostali co nejmenší trest
První skupina reprezentuje drtivou menšinu (ať už jste v mládí četli cokoliv), pro kterou je nepravda či lež odporná a hnusí se jí. Pravda pro ně představuje osobní výhru a povýšenost nad ostatními skupinami.
Další dvě skupiny zahrnují skupiny lidí (obvykle kriminálníků), které jsou schopny logického myšlení a posouzení celé situace dle ekonomického principu (tedy je-li odměna za pravdu dostatečně zajímavá či trest za nepravdu dostatečně odpuzující). K těmto skupinám můžeme směle přiřadit i pachatele, kteří se takzvaně zlomí pod tíhou svědomí.
Poslední skupina reprezentuje lidi, pro které je samotná skutečnost vlastního přečinu a hrozba jakéhokoliv potrestání tak traumatizující, že nejsou schopni logického myšlení a jdou cestou nejmenšího odporu k tomu nejmírnějšímu trestu. Tuto skupinu reprezentují především děti, mladiství a pochopitelně duševně slabší osoby. Jejich výpovědi jsou plné rozporů, nesmyslů a nelogičností, které jasně prozrazují jejich vymyšlenost a vykonstruovanost. Tato skupina se chytá jakéhokoliv podaného stébla a zachytává se kdekoliv je to možné.
Bohužel, novináři jim nepodali jen jedno stéblo, ale celou kupu sena; dogma, kterého se může chopit jakýkoliv rozmazlený fracek a tupá veřejnost mu uvěří. Z důvodu, který kdysi udávali jen narušení jedinci, novináři udělali univerzálního pachatele. Děti si jednoduše zvykly na to, že když něco provedou, tak za to nemohou ony, ale jejich okolí, televize a hry. Není divu, vždyť to stále vidí v televizi!
Dali jsme jim sebevědomí, které jim vždy chybělo. Jistotu, že ať udělají cokoliv, budou vždy osvobozeny a litovány, protože:
Ony za to totiž samy nemohou, že někoho zabily. Nemohou za to ani rodiče, že jim za celou dobu jejich života dostatečně nevysvětlili, že to, co vidí v televizi a hrách, není skutečnost. Nemohou za to ani spolužáci, kteří je nechutně ponižovali, a ani učitelé, kteří tomu nečinně přihlíželi. Nemohou za to ani zákony, které dovolují jim prodat zbraně na počkání.
Může za to někdo, koho nemůžeme ani chytit, ani potrestat; koza, která zůstane celá, i když se vlk nažere. Dříve to byl Satan, dnes je to násilí, zítra to bude komunismus, pozítří Islám a popozítří-
Kdo ví?
Je člověk schopen v dnešní době vnímat přírodu a její ráz bez betonového a asfaltového příspěvku post-moderní civilizace?
Představuje dnes svoboda pro lidi pouze věc hodnou slov a prázdného či tupého ohrazování? Lze cítit dotek svobody i jinde, než-li v poutech společensko-lidských zábran? Svoboda v poloze umění?
Existují červené žirafy, potulují se a znají se navzájem.
Projíždíte městem, projíždíte ulicemi. Projíždíte kolem míst povědomých, kolem míst méně povědomých, kolem míst nikdy nespatřených. Projíždíte, objíždíte či míjíte – stejně jako já – místa, jež čekají na vaše poznaní. Tedy spíše ledabyle existují bez náznaku obletovanosti či opomnění uspěchaných tvorů (nás), bez znatelného zájmu či reakce lidského “požehnaného” doteku. Je pravda, že jediný zjevný výraz našeho soužití se projevuje vrstvou výfukových zplodin, jež dodávají kvetoucímu okolí patinu naší přízně. Ale jelikož nechceme propadat skepsi, nechceme se trápit – já tedy určitě ne -, využijeme nabídnuté teze (tuším Epikurose) a prohlásíme, že “člověk je středem všech věcí”. Ihned je nepříjemná vidina, leptavá náplast naší viny, tatam. Vraťme se k jádru věci: toulky denních cest nás táhnout skrz netušená místa a my netečně přihlížíme pouze odlesku oslepujícího slunce v okénku tramvaje, necháváme se unaveni hypnotizovat frenetickým vrzáním prapodivných věcí pod námi a noříme svoje vědomí do lákavých představ blaženého domova – v mém případě dvou místností (kuchyně a pokoje s postelí, kobercem a stolem). Co tam? Spokojené strádání? Zatracující nicnedělání s pocitem poctivě prodělané cesty s otravnými, zcela jistě zanedbatelnými spolucestujícími. Není škoda, není chybou nepozastavovat se? Po-za-stavovat se. Nad vším, nad dvacátým metrem cesty, nad malými ostůvky rozvetlých keřů v parku naproti, nad pomíjivou podobou mraku při výstupu? Zřejmě jsem natolik znaveneni, že marníme k potěšené úlevě. Hurray
Nastává nový čas, odlišný, svébytnější. Nerozeznatelný od jiného…
Již minulý týden jsme se zmínili o nevyjasněných a prazvláštních okolnostech, při kterých došlo ke zmizení několika mládenců na pražském Smíchově a jejich následném nalezení pod dálničním průchodem v nočních hodinách, kde byli přistiženi při hře Platby a výplaty a četbě zakázaného magazínu Kunsthistorik a jeho žena mladistvým. Více uvnitř článku.
Včerejší tragédie Jeleny Vondrákové dnes dopadla na policii a politiku.
Ačkoliv již policie po včerejším incidentu před Stezka Arenou vznesla obvinění nad pošťákem z Mníšku, média se jala hledat spoluviníky celé tragédie, pravděpodobně proto, že policie odmítá zveřejnit útočníkovu identitu. Sama Vondráková se k situaci zatím nechce vyjadřovat, avšak prosakují informace, že podala žalobu na majitele bezpečnostní agentury, která ji nedokázala ochránit.
Mezitím se česká televize Znova a slovenská televize Markéta dozvěděly od sousedů Pošťáka, že již dlouho prohlašoval, že Jelenku miluje k sežrání. Sousedka Pošťáka, paní E. K. G. nám k tomu řekla: „Byl to takový podivín, nikdy při doručování dopisů nechodil do domů, vždy jen vhodil dopis do schránky. Já vám říkám, policie zaspala! Takové škaredé věci o ní říkal, jako že kdyby ji snědl – on sám vlastně říkal sežral – tak by byl sladce omámen a prožil by dlouhou noc. My jsme policii volali, ale oni nám řekli, že nemají aeroplán a nemohou přiletět jak kormorán! Já vám říkám, měli něco dělat!“ Tyto informace nám potvrdili I jiní sousedé.
Stínový ministr vnitra Bublák v této souvislosti vyzval ministra Slangera k demisi. On ji však odmítl s tím, že on odpovědnost nenese, ale celou událost nechá prošetřit Inspekcí ministra vnitra.
Policejní prezident Pasák zato rezignaci zvažuje. Odůvodňuje ji tím, že ačkoliv nemohl do ničeho zasáhnout, protože o ničem nevěděl, nebude dělat policii ostudu a k policii se vrátí až teprve potom, co nezávislá komise dokáže, že do ničeho skutečně zasahovat nemohl, protože o ničem nevěděl.
Diváci odcházející z koncertu Jeleny Vondrákové byli svědky šokující události! Jeleně totiž těsně před nástupem do připravené limuzíny uřízl kapesním nožíkem nohu invalidní pošťák z Mníšku pod Brdy. „Měl jí prý rád k sežrání,“ tvrdí sousedka.
Před Stezka Arénu byla ihned přivolána sanitka a policie. „Útočníka jsme zadrželi ihned na místě,“ potvrdila našim reportérům mluvčí PČR pplk. Marcela Maisnerová. „Nyní útočník leží ve vězeňské nemocnici s těžkou otravou botulotoxinem.“
Invalidní pošťák byl zřejmě Jeleniným letitým fanouškem. Podle informací od našeho policejního zdroje se nedávno přidal do sekty Pojídačů hvězd. Členové této sekty jsou přesvědčeni o tom, že když sní pravou nohu své oblíbené hvězdy, pronikne do nich část jejich pozitivní energie. Většina ze členů však nikdy nepřikročí k samotnému činu a raději konzumuje fotky celebrit, například vystřižené z časopisů. „Tuto informaci vám vzhledem k vyšetřování nemohu ani potvrdit, ani vyvrátit,“ komentovala informace pplk. Maisnerová. „V každém případě se však jednalo o hrubou nedbalost a amatérství ochranky, měla útočníka zastavit,“ doplnila.
Ukazuje se, že poté, co se invalidní pošťák nenápadně dostal k Jeleně, uřízl jí nohu a začal ji okusovat, dva ze čtyř členů ochranky omdleli, jeden se na místě pozvracel a teprve potom omdlel a čtvrtý se pozvracel, omdlel, vstal, znovu omdlel, znovu vstal a poté ujel v ukradeném taxíku neznámo kam.
Sanitka odvezla Jelenu ve vážném stavu do Thomayerovy nemocnice v Praze, před kterou se od rána kupí květiny a přání.
„Přeji Jelence, ať se brzy uzdraví. Jsi naše jednička. Máme tě rádi! Nesmíš přestat se zpíváním a hraním,“ přála české Madonně pětašedesátiletá Ingeborg Štrógalová, která stejně jako stovky dalších donesla zpěvačce květiny a plyšáka.
Podle lékařů se Jelena uzdraví, avšak o svoji nohu nenávratně přišla. Více nám o jejím stavu prozradil primář prof. doc. MUDr. Jan Řezník, DrSc. : „Byla přijata na ARO ve velmi vážném stavu – ztratila mnoho krve. Stabilizovali jsme ji a přesunuli na JIP. Původně jsme si mysleli, že její nohu zachráníme a přioperujeme zpět, ale tento scénář se ukázal jako nereálný. Noha byla odříznuta neodborně a navíc byla strašně okousaná,“ lituje primář nohu nešťastné celebrity.
Jelenin agent, Tretr Movotný, nám k tomu řekl: „Fanoušci Jeleny nemusí zoufat. Ještě včera večer jsme z americké kliniky Mykla Jeksona objednali nohu umělou. Od pravé bude k nerozeznání. Předtím, než si ji Jelena slavnostně nasadí v paláci Lucerna, bude za poplatek k vidění v divadle La Fantastická. Odříznutou nohu hodláme vydražit na eBay a celou sumu odkážeme Fondu pro navyšování majetku komunistických prominentních všudypřítmoných a hvězdnou scénu již léta otravujících celebrit“ Pro doplnění uveďme, že aukce končí 25. dubna a vyvolávací cena je $5000.
