Ředitel ÚKFP, Tomáš Pěšina, byl dnes večer nalezen uplacený v popelnici před vlastním domem. Reportérovi Tuflé to dnes ráno potvrdila mluvčí policie Astra Sedmikrásková. Čtěte dál! Read the rest of this entry »
Sliboval jsem více Geneta, tady je náš Genet – filmový, nesmlouvavý a provokativní.
Narazil jsem na zajímavý a z hlediska ekologické osvěty podnětný článek, jenž vystihuje důsledky lidského hospodaření a aktivního přístupu ke krajině. Není od věci, dříve než si daný článek přečtete, se zmínit o faktu, že již od nepaměti je nám například známo, že v době helénské byl pro stavební materiály řecké společnosti většinově vytěžen les v soudobé Makedonii a tento zásah do krajiny způsobil nejen přeměnu půdní kvality a charakteru, ale taktéž i změnu klimatu. Právě tento příklad nám lehce okrývá fakt, který byl doposud lehce přehlížen. Více v článku.
Dnes jsem započal kroky, které by v konečné fázi měly vést k registraci vlastní domény. Nechci nic zakřiknout, proto jen komentuji, že byste měli mít na konci možnost se dostat na Tuflé přes vlastní www adresu (bez wordpress.com). Inu, uvidíme :-)
Chtěl bych touto cestou poděkovat Ředitelství silnic a dálnic a magistrátu města Brna. Read the rest of this entry »
Jistě znáte nekončící reklamní kampaň jedné – opět raději nejmenované – potravinářské firmy specializující se na mléčné produkty na bázi měkčené gumopryže. Podívejme se nyní na tři hlouposti, kterých se marketingové oddělení této společnosti opakovaně dopouští:
Aneb jak hejtmanoposlanec Rath uhodil hřebíček na hlavičku, aniž by to sám zamýšlel. Read the rest of this entry »
„ ,Zajisté, pánové a dámy,’ vmísil se nyní do rozhovoru, ,dožijete se jí, té vaší velké, nádherné revoluce, ale nepřežijete ji. Většina z vás v ní zahyne, a to strašlivým způsobem’“
oblíbená kniha
Jean Genet byl zvláštním mužem, Sartre v něm viděl pravého existenciálního hrdinu. Jednoho dne se díky lidem jako byl S. či Cocteau proslavil, ale ona přílišná pozornost ho stejně tak prudce zbavila životní inspirace. “Udělal jste ze mě sochu,” píše S.ovi.
Včera jsem se potloukal po antikvariátu, narazil jsem na dílo od Gabriela Marcela a poté na Pohřební obřad od Geneta. V každém jsem si chvíli četl, Marcel brojil proti Sartrově “karikatuře esencialismu” a Genet popisoval homosexuální vztah hlavní postavy s nacistickým vojákem. Marcelovi jsem musel dát za nepravdu, chvíli jsem váhal, zda bych mu hypoteticky nedoporučil blízké setkání s Genetem (o kterém jsem tady kdysi chtěl napsat pár poznámek, takový ten obyčejný fragment, možná se k tomu jednou vrátím). Sartre byl možná stejný provokatér jako Genet, ale v jeho případě spíše na poli filosofickém, jeho filosofický počin zbavení všech hodnot apriornosti mu umožnil říci, že Genetova homosexualita je “aktem svobodné volby”. To musel Marcel pěnit, křesťanský existencionalista, který byl filosoficky přesvědčován o bezvýznamnosti Platónova učení na poli existenciálním právě na příkladu homosexuality.
No nic, Pohřební obřad doporučuji pouze čtenářům otrlým na blasfémie vůči všemu (většině toho), co chtějí mít rádi.
existencionální hrdina
Promiňte, že komentuji aktuální téma, což se na Tuflé moc často něděje, ale mám k tomu svůj důvod.
Mediální humbuk kolem vypáleného Vítkovského rodinného domku a tragédie jedné rodiny mě donutily konat. Read the rest of this entry »
O tom, co “příjemného a slastného” přinášejí obchodní střediska, nám mohou povědět jejich spokojení navštěvnící, málokdo z nich však ví, co všechno za bohulibou stavbou jedno centra – hned naproti druhého – stojí, tedy spíše padá, zaniká, či se kácí. Více uvnitř článku.
Glosa – Zamýšlím se nad lidskou názorovou mobilizací, chutí a skutečným přáním něco měnit. Zatímco v Myanmaru se náznak demonstrace třeba proti věznění rovná dlouhá léta vězení, spravedlivá a jednotná legislativa se rovná zbožnému přání, u nás žádná junta, žádná persekuce, a přitom žádné náznaky nelibosti. Nepostřehl jsem žádné demonstrace vůči nabourání ústavních pilířů moci, když se odhalilo, že Nejvyšší státní zástupkyně a jí podobní – jurisdikce a vládá – výkonná moc se jaksi přátelsky sloučily. Vůbec ta naše ústava se bere jako pytel ke šťouchancům. Někdy se za ní někteří rádi schovávají, jindy v jejím rozporu se s ní soudí. Vycházejí zákony, které tak nějak nejsou v souladu s ústavou. Vznikají přeběhlické “černé” strany, které neodrážejí legitimní vůli voličů. Lidé si tedy mohou v té své nepřímé demokracii volit jak chtějí, ale záleží na vůli někoho, kdo má funci zastupovací podle hloubky kapsy. Že by tedy nelegitimní, tudíž neústavní výkonná moc? Nikoho to nezajímá. Nikdo se nebouří, v médií se rádo relativizuje, rádo se nemluví o chybách, o těch se pouze domácky šušká. Je o tu ústavu ještě zájem?
Nejsou všude? Řekl bych, že ano. Chráněné území, nabídková předimenzovanost či pamatkové území – to pro státní zaměstnance nic neznamená, hlavně vydělat v éře pěstování konzumu a jít přes cokoli.
Vzhledem k tomu, že víceméně pravidelně sleduji situaci týkající se českých poměrů na poli obchodních řetězců, dovolím si zde vložit mírnou studii situace, která u nás ve vztahu k těmto centrům “zlatého telete” panuje.
Česká města stále podceňují sílu a dopady obchodních řetězců, nedomýšlejí chybné kroky, kterých se dopouští svojí lehkomyslnou a povolnou politikou. Vedení českých měst vychází zpravidla obchodním řetězcům vstříc za jakoukoliv cenu. Více v článku…
Stačí pouze nějak tak se starostí o své zítřky a snahou obstarat se brát na zřetel své okolí, blížeji ho pozorovat, a člověk postupně dojde k závěru, že některé naše plánované kroky nejsou úplně nejpromyšlenější. Ale kdyby jenom to, ona nepromyšlenost, vágnost udržitelnosti je často dokonce lidmi pojímána jako běžná, přímo standardní. Jde mi především o vztah a roli, kterou zaujímáme k našemu rozrůzněnému a lidsky zbohatlému světu.
Ludvík Vaculík napsal v jednom ze svých fejetonů, že ekologie, vztah k životnímu prostředí by neměl být politických závazkem jedné politické strany, ale lidských základem, uvědomělým předpokladem chodu celé společnosti. Domnívám se, že bychom s tím měli nejen souhlasit, ale snažit se to i respektovat. Více uvnitř článku.
